XLIV. Polévka a oblaka Můj bláznivý drahoušek mě pozval k obědu a já hleděl otevřeným oknem jídelny na ty pohyblivé architektury, jež bůh tvoří z par, na ty zázračné konstrukce z nehmotného. A myslil jsem si při svém pozorování: „Všechny tyto fantasmagorie j...
XLIII. Galantní střelec Když povoz jel lesíkem, dal zastavit u střelnice, řka, že by mu bylo příjemno vypálit několik ran, aby zabil Čas. Což není to nejobyčejnějším zaměstnáním každého, zabíjet tu obludu? – A nabídl galantně rámě své drahé, rozkošné a prokl...