Jsou místa kterým neutečeš A taky proč a kam bys utíkal A mrtvá moře s vodou která žije A živá s mrtvou jen je nepomíchej A neviň čas za to žes pospíchal A nevěs se mu na rafije V těch místech tady zůstal stát Zastav se s ním A nepospíchej ...
III. Umělcovo confiteor Jak dojímavé jsou sklonky podzimních dnů! Ach! dojímavé až k bo- lesti! neboť jsou jisté lahodné senzace, jichž mlhavost nevylučuje intenzitu; a není ostřejšího hrotu než hrot Nekonečna. Jaká to rozkoš nořit svůj pohled v nesmírnost n...
Říkám si pořád Život a je to jen útek osudnice Přibude trochu horeček rmutu žadonění a nic víc Říkám si pořád Sen a je to jen uhlík vypadlý Přibude troška hladu nedočkavosti zklamání ani zbla víc Říkám si pořád Láska a je to jen milodějn...
II. Zoufání stařeny Malá scvrklá stařena se cítila velice potěšenou, vidouc to krásné dítě, jemuž se každý podivoval, jemuž se každý chtěl líbit; ta hezká by- tost, tak křehká jako ona, ta malá stařenka, a právě jako ona bez zu- bů a bez vlasů. I přiblíži...
Noc křídel neměla jako by z hanby křídla mohla růst Trnutí hořká lačnost zardělá na žvancích úst A přece něha něha k posledku to ze sna škubaly se ruce její tak kolébají matky kolébku aniž se probouzejí
I. Cizinec „Koho miluješ nejvíce, záhadný muži, rci? Otce, matku, sestru či bratra?“ „Nemám ni otce, ni matku, ni sestru, ni bratra.“ „Přátele?“ „Užíváte tu slova, jehož smysl mi zůstal až podnes neznámý.“ „Vlast?“ „Nevím, pod kterým stupněm šířky l...