Duše si vybírá pro sebe společnost, pak dveře zavírá; a její božské vznešenosti již nikdo se nevtírá. Nehnutě pozoruje, jak kočár čeká u jejích nízkých vrat; nehnutě císař kleká na její práh. Viděla jsem, jak z velkého národa jednomu jen dá zn...
Včera letěl vzduchem první bílý vlas. Zazvonil, když zvolna k zemi padal - a slova, hrubá nepokorná slova v hrdle uvázla mi jako rybí kost. Mé léto, ty už také šedivíš? Je tomu tak a podzim přijde zítra. Zas celé stromy budou odlétat, za...
Duše otrocká, tvář hrdá, bída, nuda, chlad a dým. Pyšné město, žulo tvrdá s nebem bledězeleným, přec jen časem se mi steskne po tvých šerých ulicích, kde se zlatá kadeř leskne, malá nožka šlape sníh.
Bázlivě zaklep; Caesaři to jsou. Snad doma jsou zas — pak prchni, nevědomky stoupl jsi na sám práh zkáz. Zbavili se toho, čím byl jsi, už před mnoha sty let; a když tě napadnou slovy: „Jak ses měl?“, co můžeš dát za odpověď?...
To mocné odpoledne odešel. K svému soudu se blíží. Veliká oblaka se uklánějí, tiše stvoření vzhlíží. Tělo se vzdává, mizí, beztělesno nastává, dva světy jako diváci se tratí a duše sama zůstává.
Tak smekám sombrero, dnes vše nám hraje, na nebi slunce pěkně hřeje a vítr v kraji vlaje, začali jsme skromně pod širou střechou, ted´svět se směje na nás rozvětvenou dechou, viděl´s,jak letí to aero mrakem? říkej mi blázne nebo klidně ptákem, vysok...