Já zemřela jsem pro krásu a ledva mě uložili do země, kdos jiný zemřel pro pravdu a pochován byl vedle mne. Zeptal se tiše, proč jsem odešla? „Pro krásu“ — zašeptla jsem zbytkem sil. „Já pro pravdu — ta s krásou jedno je; patříme k sobě,“ odvětil....
Prožila jsem ten pohřeb ve svém mozku, ty návštěvy, jichž kroky temně po domě dupaly a dupaly, až se to začlo prolamovat ve mně. Když konečně se všichni usadili, smuteční obřad tísnil moji duši jako buben, který buší, stále buší, div mi rozum neohlu...
Andělů bude plný kraj /ti směli na zem vždy/ a my budeme vzhlížet nad propastí tmy. Výčitky, závist, stud a vztek vyplní věčnost úplnou: tak bude ztrestán dlouhý věk zla páchaného pod lunou.
Jen bzukot mouchy, když jsem umírala. Je vprostřed ticha tělo mé. To ticho ve vzduchu, když zuří bouře a vprostřed náhle ustane. Kol všichni, oči vyplakány, by rádi přispěli dechem na pomoc, ve chvíli poslední, kdy velká Smrt má dokázat svou moc....
Kniha přání a stížností. Co ta jistě dále hostí? Radostí či zlostí žije, tíha ale prosí stále, city nosí a pocity, do dálek, výšek hledí, zří šedí, co příště je i s výpovědí. Tiše spíše se postí a řadí čí je....
Nemohla jsem se stavit pro smrt, tak já jsem byla její host; v kočáře s námi se vezla jen nesmrtelnost. Jely jsme zvolna, spěchu neznala a já pro její zdvořilosti jsem taky odložila své radosti a strasti. Školu jsme minuly, kde o přestávce hej...