Za trochu lásky šla jsem světa kraj. a vrátila se s prázdnou náručí. Život, ten tě vždycky poučí. Sny rozplynou se jako z cigarety dým, přes palubu přelijí se vlny a z růží, které byly darovány z lásky, zbudou jenom tvrdé, ostré trny......
Déšť padá z výšky mraků, Smívá bolest v srdci mém, Omývá tvář i mysl mou, Pohrává si se mnou jak s květinou, Co na rozkvetlé louce tančí svůj tanec s větrem, Jako s pohádkovým hrdinou.
Někdy smutné, jindy veselé Co zkrášlují noci bezesné, Co utěšují plačtivé, Co ohromují zamilované, Co darem by dát každý chtěl, A přitom, jakoby nevěděl, Že hvězdy nejsou na prodej!
Cítíš vůni kolem sebe? To je vůně temnoty, která jako růže z rána, vonící to klenoty, nám ukazuje, kde je brána do nebe. Slyšíš tu krásnou hudbu linoucí se z dálných sfér? To vznáší nad tebou svou sudbu tajný klér, jehož chóry slyšíš z dál...