Anděl

Jsem anděl, co na týrání má vlohy,
jsem anděl, který má místo svatozáře rohy,
jsem anděl, který se těší z cizí prohry,
jsem anděl, co ti klacky hází pod nohy.

Nabízím lidem ruku pomocnou,
vůbec netuší, že až se chytí, budu je táhnout temnotou,
nabízím jim nové začátky,
ukazuju jim cesty, ze kterých nevrátí se zpátky.

Říkají mi lidé,
že prý mým oči krásné,
kdepak... v mých očích láva teče,
kdo se do nich podívá, před svým koncem neuteče.

Říkají mi lidé, že mám srdce nádherné,
kdyby jen tušili, že nemám žádné,
že místo bušícího svalu....
mám v hrudi tvrdou nerozbitnou skálu.

Lidé si myslí, že má duše je čistá a dobrá,
kdyby jen věděli, jak je černá a zlem prolezlá,
asi by se hodně lekli, kdyby věděli kdo já doopravdy jsem,
určitě by se mě snažili zahnat křížkem.

Jenže na mě žádný kříž účinek nemá,
jsem stvůra, kterou ještě nikdo nezná
patřím k vzácnému a ohroženému druhu,
není nic, co by mě mohlo dostat do hrobu.

Jsem odolná vůči všemu,
nikdo a nic nestáhne mne ke dnu,
byla spousta odvážných, kteří to zkoušeli,
ale špatně skončili.

Jsem démon, co dává falešné sliby,
jsem stvůra, co miluje chyby,
jsem monstrum, co má rádo, když tečou slzy,
neboj, potkáme se brzy.

Zbožňuji samotu,
sama však nejsem nikdy,
miluji temnotu,
ale často musím na světlo mezi lidi.

Jsem mistryně masek a převleků,
jsem královna špatných dnů,
ale všichni si myslí že jsem anděl,
ale ve skutečnosti jsem horší než sám ďábel...

Měli byste se mě bát,
protože si dokážu bravurně s city hrát,
dokážu vám ve vteřině změnit život za skvělého na děsný,
jsem doktor a právě ty budeš můj králík pokusný.

Zavřu tě do klece,
budu tě všelijak testovat,
budu tě mučit tak dlouho, dokud ti bude bušit srdce,
naučím tě, že je zbytečné milovat.

Budeš mě prosit, abych přestala,
budeš si přát, abych zemřela,
budeš křičet o pomoc, budeš se modlit,
aby se našel způsob jak mě zabít.

Jenže žádný z pokusů o tvou záchranu nevyjde,
nikdo si pro tebe nepřijde,
ale můžeš klidně v opak naivně věřit,
ale dřív nebo později se s koncem budeš muset smířit...