František Halas Za básníkem

Ó bázni Tanečnice pavučin
tkaných osudem nevidomým

Básni z níž poztrácel jsem
téměř všechna slova
ty všudypřítomná básni

Pln pokušení sloučit sporá upamatování
v novou zářivou věrnost
brodím se listím podzimním
jako bych šlapal po roztříštěných
oknech katedrál
Žluté tváře fialová roucha
šarlatové rány hnědá zaschlá krev

Tiché ptactvo poprchává šerem
a všechny věci projevují mi milosrdenství
jak bývá v pohádkách

Rozkývala se větvička pod duší
která mě náhle opustila
Ty se máš Ty se máš
ale co počneš si ve světě převráceném
až vrátíš se zcuchána rukou kostlivčí
z brány pokolení

Ó bázni Tanečnice pavučin
tkaných osudem nevidomým

Stín básníka zabitého růží
v kamej západu zázračně jistě ryje
všechna poztrácená slova
v novou neskonalou věrnost

A má jak listí zamrzlé v kalužích
mlčí za elegie šustotu a mžení