Přihlásit se  |  Zaregistrovat
cz Česká republika  / 
dnes má svátek:
Hedvika (2)
Logo
Je to klam?
<>
icon 15.05.2018 icon 0x icon 441x
Sleduji jak se vaří voda,
stejný proces opakující se zas a znova,
ptám se co se děje,
když zaslechnu ten zvuk a celá duše se ve mně chvěje.

Kam jede a koho v sobě má,
žíly mne bolí, jako bych to byla zase já,
je mi zima a uvnitř křičím naprázdno,
nořím se do vzpomínek až na jejich dno.

Slyším tu hudbu, tělo se mi hrůzou stahuje,
co dělat, když mozek náhle stagnuje,
jsem jako šílená, snažím se zase ospravedlnit sama před sebou,
proč mám pocit že to přichází, když už je to dávno za mnou?

Chci padnout na kolena, ale zatím se točím jako baletka na pódiu,
ptám se sama sebe, co to zase hraju za hru,
čtu knihu a vidím se v ní,
a vím, že stejné to bude, i když jí budu číst po třetí.

Hraje hudba ve sluchátkách a já to všechno vidím opět před sebou,
rozhlížím se okolo a ptám se, kam všichni tak rychle jdou,
piju frisco na kolejích a cítím tu prázdnotu v hlavě,
kdo další připije si na mě?

Výhled ze skály je tak překrásný,
kdo ví, jestli jen andělé létat smí,
jak těžké je zničit člověka, který je ochoten ztratit to nejcennější na světě,
vzdát se daru, který byl dán všem na téhle planetě?

Blackout kolem mě a světlo pode mnou,
padám dolů se vší parádou,
vlasy vlají ve větru,
a mně je vážně do smíchu.

Otevírám oči a vidím jak se voda vaří a nechápu,
byl to sen, nebo jsem byla předurčena k návratu,
sunu se k zrcadlu a dívám se na svou tvář,
zrcadlo, já, zrcadlo, já, zrcadlo, já.... kdo je tady větší lhář?

Padám na dlažbu v bezvědomí,
a vím, že ta holka co se směje v zrcadle to má na svědomí,
útržky spatřuji před očima,
střecha, léky, rány a žiletka která je otevírá znova.

Prosím pomoc.... volám do prázdna,
dívka v zrcadle se směje a chce ať se chytnu lana, co mi podává,
tuším, že je v tom někde klička,
ale stejně se chytám lana, kde na konci je umotána smyčka.

Lapám po dechu, zavírají se mi víčka,
cítím se jako sfouklá svíčka,
bez života a bez své malé dušičky,
jako ryba co se chytla do udičky.

Mračna stahují se nade mnou,
jsem vyčerpána obranou,
ozve se hrom a blesk náhle uhodí,
a já nyní vím, že mě už nic nebolí...
PeopleSTAR (0 hodnocení)
Další příspěvky autora
Hráči s lidským životem
Sleduji lidi, kteří si se mnou chtějí pouze hrát, hraju s nimi, i když není o co...

Naděje
Já jsem tady, ty jsi tam, po větru vzkaz posílám, aby tiše šeptal bolestnou prav...

Bolest
Jedu ve vlaku rychle vpřed, ale neženu se za tím, co chtějí všichni hned, unaven...

TOPlist TOPlist
Stránky PeopleLovePeople používají soubory cookie. (Další informace).