Královna ničeho

Znám královnu, která by ráda vládla,
ale nemá kde a ani komu,
dřív měla všechno a teď se touží vrátit domů,
až teď jí došlo, že situaci nezvládla.

Naivně odešla za princem do království,
myslela si, že bude poroučet všem,
že jí budou obdivovat poddaní,
ale tohle byl jen pouhý sen.

Naivně věřila na lásku,
a zapomněla se připravit na možnou prohru,
bláhově si myslela, že jejich vztah nepotká hrozba,
ale teď je sama a připadá si jako vdova.

Věřila krásným slovům,
nenapadlo jí, že to může být lež,
a nyní je prázdná její věž,
je konec jejím vysněným dnům.

Tak moc chtěla být královnou,
ale teď je ráda, že vůbec ještě stojí na nohou,
tak moc chtěla patřit na hrad a být vysoce postavená,
ale teď je pouhá nicka, která se od země zvedá.

Chtěla být hodná a milá,
ale od života přišla rána tvrdá,
rána, která jí na kolena srazila,
rána, která jí do lesů vyhnala.

Nyní je královnou ničeho,
její vysněné království je zničeno,
její srdce také v troskách skončilo,
všechno hezké se jí ze života ztratilo.

Její opojení mocí je pryč,
zmizelo rychlostí blesku,
a její dřívější chtíč...
bylo pošetilé chtít vládnout světu.

Jenže je pozdě na to vrátit čas,
je pozdě na to tišit rozbitého srdce hlas,
je pozdě na spoustu věcí,
je pozdě zahnat pocit méněcennosti.

Je pozdě na to připadat si jako pták v kleci,
je pozdě uvědomit si,
že tohle všechno byly pouhé kecy,
je pozdě na to měnit sny.

Je pozdě utírat slzy,
zkáza vzdušných zámků přišla brzy,
a se zkázou přišel konec naivity ruku v ruce,
udeřili nelítostně a prudce.

Všechno to kouzelné obrátili v prach,
naději a víru změnili na strach,
a z královny všeho,
ve vteřině udělali královnu ničeho.

Královnu bez lásky, bez citů a opory,
královnu, která se bojí, že natáhne bačkory,
královnu, která už si uvědomuje své chyby,
královnu, která už nevěří na sliby...