Moje pátky

Tak kde začít jenom mám,
každý pátek si prostě užívám,
odeberu se dolů do vchodu,
kde mám zajištěnou zábavu.

Vůbec nikdo to netuší,
vůbec nikdo nic neslyší,
jenom my dva víme,
co v té tmě děláme.

Ale když se světlo rozsvítí,
oboum nám to zorničky vypálí,
oba se smějeme,
když moje sousedka ze dvojky se psem jde.

Vzpomínám si jak si mě provokoval a já do tebe strčila,
až pak mi došlo, že to jsem asi neměla,
taková rána a pak jen křupalo to sklo,
to bylo fakt něco.

Všude kamery samozřejmě,
ještě druhý den jsem zkoumala, jestli se nevysypalo,
tentokrát při mně štěstí stálo,
a to sklo zůstalo pohromadě.

Taky si vzpomínám na pátek, kdy jsi zjistil pravdu,
ohledně mých citů,
ten den jsem byla ráda i nerada, že to víš, nevěděla jsem co bude pak,
popravdě měla jsem docela strach.

Ale naštěstí se nic nezměnilo, alespoň pro mě ne,
nevím jak je to u tebe,
ale já chci nadále tyhle pátky zachovat,
chci si nadále užívat.

Chci nadále dělat to, co líbí se mi,
chci s tebou trávit alespoň krátkou páteční chvíli,
chci tě na rty líbat,
chci u zdi dech chytat.

Chci si užívat tyhle chvíle ve tmě,
kdy to nebereme ani jeden vážně,
chci pak zase odejít s pocitem štěstí,
a s vědomím, že o našich pátcích nikdo nic neví.