Na skále

Čekám na vysoké skále,
čekám, až přijdeš a zjistíš,
že teď ty jsi ten, co je na dně,
čekám, co mi povíš.

Stojím na skále, ale dolů skákat nebudu,
stojím na skále a konečně nemusím přemýšlet, zda se vrátím domu,
stojím na skále a cítím se skvěle,
stojím na skále, dívám se dolů a vím, že už mi nebude zle.

Už nemám strach,
už z tebe zbyl jenom prach,
který dnes ze skály vítr rozfouká,
mé srdce je volné, už ho k tobě nic nepoutá.

Zpřetrhala jsem všechny provazy,
vzala jsem nůž a odřezala všechno, co drželo mé city,
zahodila jsem lásku k tobě do tmy,
zabila jsem ty falešné sny.

Stojím na skále a házím všechny ty přebytečné věci dolů,
už jsem se smířila se skutečností, že nikdy nebudeme spolu,
dokonce i naděje jsem spálila,
a víš co... když mi napíšeš, už to se mnou nic nedělá.

Už nemám radost,
už mé srdce nezvyšuje tepu rychlost,
už jsem přišla na to,
že jsi mi za to nestál "zlato".

Kašlu na to, co bylo a ještě víc na to, co bude,
zastřelila jsem lásku, která měla patřit tobě,
sice nestačila jedna rána, ale už je v hrobě,
vůbec mě to neštve, protože vím, že někdo lepší než jsi ty přijde.

Nepřijdu si opuštěná,
ani si nepřijdu spoutaná,
přestože stojím na skále úplně sama,
vím, že je prázdná moje cela.

Cela která mě věznila,
cela ve které jsem trpěla,
cela ze které mi nešlo dostat se ven,
ale teď konečně vím, že to byla jen iluze, jen pouhý sen.

Sen který se rozplynul jako pára nad hrncem,
všechno uteklo pryč jako srnka se srncem,
je to pryč a já jsem svobodná,
už na mě nemáš vliv, už jsem si našla lék a jsem uzdravená.

Už nikdy nevrátím zpět to, co bylo,
neříkám, že se mi špatně žilo,
ale nezapírám, že mi bylo mizerně,
také bych lhala, kdybych řekla, že mě srdce nebolelo příšerně.

Ale teď už je to jiný,
teď se mi otevírají nové možnosti,
všechno se strašně rychle mění,
ale ještě rychleji ty mizíš do tmy.

Stojím na skále a dívám se na vysoké kopce,
jsem hrdá na to, že už nemůžeš vlastnit mé srdce,
dívám se na kopce vzdálené a dochází mi, jak daleko jsem se dostala,
stojím na skále a jsem tak ráda, že jsem utekla.

Ano možná to bylo zbabělé,
ale teď už se cítím šťastná,
teď už mi nikdo šance nebere,
teď si připadám zase celá.

A jakou větou dnes zakončím svou báseň?
jakým se dnes rozloučím slovem?
poslední věta je, že už k tobě necítím lásku ani to, čemu se říká vášeň,
no a mé poslední slovo je SBOHEM.