Nedbám lásek jara

Nedbám, že přání dobré noci neslýchám,
ač v ozvěnách tvého hlasu
sním téměř skutečně o něm,
spánek se mile mi vyhýbá,
když lehce tě uchopuji v myšlenkách,
vonících parfémem
a tvou rozkošně propastnou náručí,
že snad jednou zavzpomínáme
na příjemně lechtivá vyznání cituplná
a nedočkavé odluky, tak šťastně končící,
že jednou snad koupím ti drahé boty z výlohy,
kde kocháš se božským ženstvím svým,
ani k výročí nebo svátku, jen tak.
Jak hřeji se tím množným zájmenem,
když úsměv ti ze rtů sletí,
v oblakách hřmotuplných a blesků,
jenž rozetínají ráj osamocených,
neboť samota je nejvěrnější z milenek,
i v barevných peřinách z deště
a koňadry opět pějí píseň o lásce z jara,
kdy slunce se vytahuje nad svět déleji.


Květen 2012