Karoline

V jedné chvíli jsem poznal hoře života,
já, který miloval jsem celým srdcem,
snad přes všechna příkoří,
ač nebyla tak vážná,
jakou vážnost jsem jim přisuzoval
a přece nebyl jsem naučen,
ač vzdělán převelice,
o tom, co je to láska,
jelikož cit tento milostný nanejvýše
školy pražádné nevyučují.
A ten cit vřelý,
zdá se mi nyní tak moc vzdálený,
když tiskneš ústa svá na jiná,
více cizejší než moje,
ježto sladších mi
v polibcích neznámo nic
a vzpomínám,
jak bylas nesmělá zpočátku,
ach, šťasten jsem byl
a hrál si s tebou, lásko má!
Kdy vyprchala cudnost tvá
s prvními nevěrami,
jež v potaz nechtěl jsem bráti,
ač v srdce se mi zatínati
jako nůž započali, pověz?
Zdali šťastnou jsem neučinil tě,
vědom si svých přohřešků
oproti lásce naší mladické,
lituji tohoto převelice
a s pohnutím toto pravím,
jelikož znalý již jsem nerozvážností, ztrácím,
přes vše, co mohlo se udít, ztrácím..


5.1.2012