Nezapomeň

Až se budeš ztrácet v temnotě,
až nebudeš moci najít svůj cíl,
až budeš vydán napospas samotě,
nezapomeň, že můžeš přijít a já ti pomůžu z těch těžkých chvil.

Nezapomeň, až budeš na okraji stát,
že jsi ještě neprohrál a máš důvod se smát,
nezapomeň, že když to vzdáš a uděláš krok v před,
už nikdy nebudeš se moci vrátit zpět.

Ano já vím, že je zkažený tenhle svět,
ale neskákej kvůli tomu hned,
počkej týden a uvidíš, že bude líp,
zaťukej na mé dveře a já ti dám důvod žít.

Nezapomeň, že až budeš k zemi padat,
přiběhnu ti ruku podat,
přijdu a vytáhnu tě nahoru,
nezapomeň přijít zítra na mou popravu.

Nezapomeň se přijít podívat, až mě budou věšet,
nezapomeň na to, že si mě viděl brečet,
protože já zítra brečet nebudu,
nedopřeji těm nulám takovou zábavu.

Nebudu prosit o odpuštění,
nebudu se kát za své činy,
nezapomeň, že nikdo není bez viny,
a proto nebudu prosit o propuštění.

Nepokleknu na kolena,
půjdu hrdě nezlomená,
půjdu a budu se smát,
život je jen hra a jednou stejně musíš přestat hrát.

Nezapomeň, že i když mě na dno dostanou,
že i když zlomí vaz,
v uších ostatních stále bude znít můj hlas,
který je bude provázet temnou samotou.

Nezapomeň, že i když mě dají na kůl a budou mi končetiny lámat,
budu pořád křičet pravdu a nebudu klamat,
nezapomeň, že ti budu navždy ze shora mávat a pomáhat,
nezapomeň, že mě nikdy nemůžeš zklamat.

Nezapomeň, že i když mé tělo hlínou přikryjí,
budeš navždy v srdci mém, nic se nezmění,
a i když se srdce jednoho dne rozloží,
to co jsem cítila a cítit budu jinde, nic nezničí.

Prosím, nezapomeň na mě,
prosím nezapomeň, že jsem nežila marně,
nezapomeň, že život není živelná pohroma,
nezapomeň prosím na má slova...

Nezapomeň se zítra přijít rozloučit,
nezapomeň mi mé chyby odpustit,
jsem jen pouhý člověk nic víc,
nezapomeň mi zítra poslední sbohem říct.