Nuda v nemocnici

Ležím na oddělení pro dospělé,
moc zábavy tady není a to je zlé,
jen ležím na lůžku a koukám,
jsem na pokoji sám a tak si občas broukám.

Jak se tak válím, začíná pracovat moje představivost,
vidím tygry jak tancují,
kolem nich sloni lítají,
no lidi já mám dost.

Co mi to do pití dali,
čím mě to proboha omámili,
nebo že by to bylo tím vzduchem tady v nemocnici,
bože to je vážně na palici.

Večer když pomalu usínám,
na bílý strop se dívám,
a říkám si, tohle za trest nebo za odměnu,
už by to chtělo nějakou změnu.

Ležím a přemýšlím jak nudu zahnat,
co třeba na posteli zkusit skákat,
ale na téhle staré rachotině...
to radši ne, vždyť se rozpadne.

Co třeba běhat po pokoji,
nebo dělat sedy lehy,
alespoň něco, čím se zabavit, protože tohle se nedá vydržet,
už chci hezky rychle domů zpět.

Hezky ke své televizi,
nebo ke svému počítači,
prostě chci do svého prostředí,
tady už mě to vůbec nebaví.

Už chci teplé jídlo, žádný psí čumák,
chci se pořádně najíst a né mít pořád hlad,
chci se řídit podle svých pravidel, které zažité mám,
bože já už to tu nezvládám.

Nuda nuda nuda,
v nemocnici je to pruda,
doufám, že mě pustí brzy,
protože už skřípu zuby.

Domove můj sladký,
já už chci k tobě zpátky,
taky chci domů za svou rodinou,
už se těším až mě obejmou.