Když už ptáci v létě zmlknou, drobný národ v trávě dojímavě celebruje mše své nevtíravé. Díkuvzdání zvolna stoupá, obřad ani vidět není, jenom jeho jemnost dávná prohlubuje osamění. Jak prastaré je poledne, žár srpna už se mění a vzbouzí zpěv ten přeludný jak předzvěst uklidnění. Milost ještě neochabla, bez vrásky je jas a druidské zaklínání k výši nese čas.