Popravčí

Až zhasne i poslední svíce,
a bude zářit už jen světlo na konci tunelu,
až už nebude co říci více,
tak pak navždy všechno vypnu.

Vypnu city, vypnu bolest a výčitky,
zavřu oči a vymažu své sny,
vymažu vzpomínky,
vymažu lži.

Pak se usměji a půjdu vpřed,
nasadím si sluchátka a vypnu svět,
půjdu tou cestou tmavou,
půjdu sama, ale se vztyčenou hlavou.

Půjdu naproti svému osudu,
půjdu si pro svůj trest smrti,
a ty budeš můj popravčí, můj kat, co mi setne hlavu,
ty budeš ten, co smaže moje hříchy.

Budeš to ty a nikdo jiný,
to ty ze mě smyješ stopy viny,
to ty odstraníš všechny mé špíny,
to ty potrestáš mé činy.

Budeš se na mě dívat tím svým chladným pohledem,
a já se usměji, protože to já budu vítězem,
ty tu ještě budeš splácet svoje dluhy,
budeš platit tak dlouho, než tě stíny vtáhnou do tmy.

A já budu jeden ze stínů,
přijdu a sejmu z tebe vinu,
dám ti poslední objetí,
které tě navždy pohltí.

Obejmu tě a řeknu ti, že už je po všem,
pak ti do ucha tiše zašeptám, že jsi odsouzen,
poté zmizím a ty zůstaneš sám,
budeš navždy ve tmě bloudit nepoznán.

Budeš bloudit ve tmě, která dříve byla srdce mé,
projdeš každý jeho kout a záhyb,
najdeš v něm všechno to zlé,
všechno co si mi udělal, najdeš v něm každý tvůj falešný slib.

Zažiješ si všechno, co jsem prožila,
pocítíš veškerou bolest, co jsem cítila,
poznáš jaké to je být na dně,
zkrátka a dobře si užiješ všechno to, co jsi udělal ty mně...