Slzy anděla

Teče kapka po tváři anděla,
anděla kterému dali do těla,
utrhli mu křídla a na zem ho svrhli,
jako divá zvěř se na něj všichni vrhli.

Byla to nevinná dívka, která všem chtěla jenom pomoc,
ale nikdo si toho nevážil,
každý se jí rád svěřil,
ale nikdo si nevšiml, že toho na ní bylo moc.

Všichni jí vnucovali své problémy,
ale přehlíželi její city a její sny,
pořád po ní chtěli řešení nebo radu,
nedali jí chvilku ani na zábavu.

Křičeli na ní, když jim něco nevycházelo,
dělali tolik věcí i to, co jí třeba uráželo,
nadávali jí a zraňovali jí,
uměli být na ní jenom zlý.

Nikdy neřekli díky,
pořád jí říkali, že dělá jen samé hříchy,
pomlouvali jí za zády,
ale ona jim přesto pořád pomáhala řešit problémy.

Až jednoho dne,
kdy jí bylo z toho všeho zle,
rozhodla se,
že se vrátí na nebe.

Nechtěla tu trpěl dál,
nebyl tu nikdo, kdo by o ní stál,
stále jen plakala, protože nevěděla co si počít má,
byla na dně smutná a zlomená.

Když potkala jednoho kluka, ke kterému city chovala,
smutek před ním schovala,
měl problém a náš anděl našel způsob, kterým ho vyřešil,
ale když mu chtěla říct, že potřebuje pomoc, zjistila, že jí využil.

Zjistila, že potřebuje jen někoho, kdo ho polituje,
někoho, na koho se pak vykašle,
zranilo jí to, copak nevěděl, jak moc ho miluje,
nejspíš asi ne.

Tohle pro ní byla poslední kapička,
otočila se a po tváři jí stekla slzička,
pak začala opět plakat a nešlo to zastavit,
už ani nebyl způsob, jak to napravit.

Šla na skálu a dívala se vzhůru,
toužila se vrátit domu,
přemýšlela a přemýšlela,
pak se jí křídla sama otevřela.

Začal silný vítr foukat,
skočila ze skály a pomalu začala k nebi stoupat,
čím více byla k nebi blíž, tím lépe se cítila,
byla šťastná, že se všech těch parazitů zbavila.

Nečekala že se už někdy dostane zpět,
ale bůh se rozhodl, že už jí nebude ubližovat tenhle svět,
povolal si jí k sobě nahoru,
aby se doma mohla hodit do klidu.

Když přistála u brány,
ostatní andělé na ní už čekali,
přivítali jí a objali,
konečně byla na místě, kde jí všichni chtěli.

Občas se ze snů se slzami budila,
ale po čase se z toho dostala,
zapomněla na všechno zlé,
byla připravená vrátit se dolů na zem a šířit opět jen to dobré.