The Last Ride-Krokem blíž

Tichá svléknutá mnohopodoba měsíce.
Přítomnost halí se v rukávech světel.
Zcházi na mě svůj třpitiví hál.
Záře uléhá do těla.
Utíká z okna.

Na blízku pohozená těla ostrých sebeslz.
Beze jmen plují do prázdnot.
Saturace krve i prostoru tma si obklopí.
Vcházím do tenké blány večera záhaly po tváři tančí.

V pozadí potrhaným v kapuci být.
Srostlý obzor záře jenom ten spící chřest.
Touto cestou pronést vlastní živ.

Siluetný zježený otřep v očích ta hranatost několika cípích tvarů.
Skleněná oblaka nad hlavou v nich vražděné barvy duhovky.
Pozoruji jak větrné měchýře plují když čas mě berou sebou.
Když rozednění nepřicházelo stíny pod hřebeny tancem vzívám.

Tekutost otísků na zdech jimiž promlouvám ze svých odezíravích rtů.
A jakmile se realita obrazů zavlní probuzení sahá...