The Last Ride-Představ si...

Jak?
milé je že jsi.
to stačí.
Proč ne?
Vždyť teprve jsem.
Nezlob se.
Oprosil se.
Ani nevím už...
Co vlastně zůstává.
Posedává?
Stane se někdy něco?
Asi jo...

Stačí když nevadu ani do pozdějších.
Nerad by rušil,nevadí,to přejde.
Pokud chceš,promiň mě ze své noci.
Bude mi o tě vyprávět šum letících ohňů.
Nerozptil se vnitřním hmatem pokračuje.
Čas se v okrajů květin též vpil.
Nepopsatelná zůstává naše barva navíjena právě teď.
Plyne a rozsévá se soucit být všude pohozený.

Když v tebe někdo věří, dokážeš to i více.
Důvěřuji i v překročení.
Já v tebe věřím.
I víc.

Asi to tak má být.
Jak jsi mi sdělil.
Vzplanu abych tetoval pocity pro tebe.
Tam na spodu kůže zůstává nepotrhanou krajinou.
Rád mám když mohu kreslit po pokoji.

Zvuky vzkříšení.
I jiný domů a potkávám jenom krásy.
Vždiť skarifikace prostoru je obojetnou.
Nezbytně trháme se láskou.
Co říci více?Mlčím.

Však zatím jsem tam taky.
A nikam nedocházel.
Jsem tady i pro nikdy.Skutečně ne...
Jenom jako aby sis nevzházel písek do bot.
Rád mám hry na pískovištích.
Kde každá částice kamene
Vystřeluje projektily skrz zdi do dalších pokojů,paláců
Světla nejraději posedávala v jetěrčím chřestu.
Vejít do textur dětství se smíchem.
Vzpouzel jsem nemožnost návratu ani věčných.

Poslyš kde přeci jsi taktéž viděn v ne?
Roste do mě jakoby betonová náruč chladu.
Jen nikdo s netisknulým.
Ale lepší se to i když to celé prochází támhle do dály
Protéká me si vzájemně mezi dlaněmi.

Vlastní ale jako dobrá sranda ne?
Jen tak v atd.

Však neobejmul jsem ani jedinej strom sám.
Bez pocitu že bych tě přehlédl
Promiň mi to nebo alespoň opatruj ostří lopat studu.
Nebo klidu hlíny tichat.

Mám kořeny v zejích parku osamocení.
I se z těla časem...
Cítím ta svlékání.
Vyju měsícům.

Tady má mě štětec země.
Sahá mnou neutíkavost z plátna.
Ale dechem na tentokrát přijidu včas.
Hleďím vítr na devíti hodinách.
Veď mě v se i ve tmě tě já.
Barevná číra na poplach trčí se trnovitě.
Jen její jsem...
Kdo J#se3?

I timto jsem pocitem s tě vhladíš svou vůni do západů sluncí.
Mé je nezpustilé rozpuštěné mezi vlasy s kruhy.
Jdem si za obzor s trochou pomezí zahrát.
Příteli můj...
Jízda...

Něco z paprsků jsem pro tebe zanechával.
Pod rohoží,najdi si ,jak se zrcadly zmizet.
Budu někde na blízku.
Nebo se porozhledni ke dni i jindy, chceš?
Jestli chtění má dost sil chvění.
Do obrazů představ si nenechal rušit sny růže
Bez iluzí také může.
Říkal mi že spícímu se polena v ohni.
Nezpečetí do jednoho jádra doutavého snu.
Však ale...