Už nic necítím

Vypnula jsem svoje city,
kašlu na všechny pocity,
nemám zájem cítit něco víc,
mé rozhodnutí nezmění už nic.

Je ze mě teď pokerový hráč,
už mě neuvidí smutnou žádný sráč,
už mě neuvidíte se smát,
přestala jsem tu vaší praštěnou hru hrát.

Teď mám svůj vlastní svět,
vy už se nevracejte do mého života zpět,
mám svoje pravidla a svůj život,
nejradši bych kolem vás natáhla ostnatý plot.

Ten bych pak dala do proudu,
abyste si taky jednou užili pohodu,
stála bych tam s koutky úst nehnutě,
udělala bych z vás atrakci pro všechny lidi bezplatně.

Dovolila bych jim házet po vás cihly,
bylo by mi jedno kdyby jste zhebli,
nedávala bych vám jíst ani pít,
vy odporný svině nemáte právo žít.

Mě už to může být jedno, já nic necítím
ale věřte, že vám to všem oplatím,
udělám vám to co vy mě,
nebudu mít soucit vy svině.

Možná vypadám nevině,
ale úsměv mám kamenný, z toho nic nezjistíte,
co si myslím taky nevíte,
tak nebuďte klidem ukolébaní naivně.

Nikde nevíte, kdy to přijde,
nikdy nevíte, kdy vás sundám lopatou,
nikdy nevíte, kdy vaši nejbližší bačkory natáhnou,
cokoliv si usmyslím, to mi vyjde.

Vyřádím se na vašich životech vy paraziti,
vaše křičení, vztek a kecy budu mít u řiti,
jsem sprostá, protože je mi to fuk,
asi si na vás pořídím šípy a luk.

Budu jak dítě, kterému jste vzali hračku a nepřestanu,
dokud vás parazity všechny nedostanu,
až budete trpět, pak se možná trochu usměji, tak je to,
ale mé emoce, pocity a všechno bude pořád na tlačítku vypnuto.

Říkejte mi třeba psychopat,
ale tohle jste neměli nikdy udělat,
naštvali jste mě nesmírně moc,
radši se zamykejte každou noc.

Možná že vám zmrdům nezdá se,
ale už je vážně na čase,
nakopat vám parazitům prd*l,
zabránit kyslíku vniknout do vašich hrdel.

Nebudu už více psát,
začínám totiž svou hru hrát,
mějte se na pozoru,
kdo ví kde za chvíli budu.