Věčný klid...

Slyšíš to hlasité ticho?
vidíš co se se mnou děje?
padám k zemi ztracená a bez naděje,
všechno ve mně chcíplo.

Z očí se vytrácí lesk,
cítím se jakoby mne zasáhl blesk,
jsem v křeči, klepu se a trpím,
tak škrtni sirkou a hoď jí na mě, ať shořím.

Myslím to vážně,
polij mě benzínem a zapal mne, nebudu se zlobit,
budu hořet jak nenaplněné vášně,
tak už mi dopřej věčný klid.

Jsem špatná lhářka, ale ty jsi horší vrah,
no tak už to se mnou skonči, překonej ten strach,
stačí jedno škubnutí, abys mi zlomil vaz,
zapomeň na slib, že bys mi nezkřivil vlas.

Žádám tě, abys mě zabil,
prosím tě o to, abys mě smrtí ušetřil,
vždyť se na mě podívej... už dávno to nejsem já,
jsem psychopat, jsem posedlá.

Trpím zvláštní nemocí, se kterou si ani doktoři neví rady,
všechno uvnitř mě se rozpadá jako staré hrady,
umírám pomalu a bolestivě,
notak už se nade mnou smiluj a smrtí zachraň mě.

Dopřej mi věčný klid,
buď ten kdo mě smrtí přišel zachránit,
buď ten kdo mi pomůže z tohohle utrpení,
notak škubni a vše se změní.... dopřej mi sladké zapomnění....