Zobrazeno...

Sedím a lámu si hlavu, co jenom ti je,
proč se můj kámoš nesměje,
píšu ti co se ti stalo,
abych mohla udělat něco, co by ti život zase dohromady dalo.

Ale ty neodepisuješ, nejevíš zájem,
tak na co si to zase hrajem,
proč je vše zase jinak než dříve,
proč mi všechno jinak přijde.

Snažím se, nějak ti pomoc,
trápím se kvůli tobě každou noc,
nedá mi to spát, to hloupé zobrazeno,
co se jen sakra stalo?

Jen ty víš jak se cítím,
jen ty víš jaká jsem,
trhá mi to srdce, když tě smutného vidím,
stále více každým dnem.

Pokud čteš tyto řádky,
věř že mi na tobě šíleně záleží, chci ty zážitky a vtipkování zpátky,
tak co mám udělat, abys mi už odepsal o co jde,
proč mi nedáš šanci dát ti kousek naděje.

Prosím napiš mi už konečně,
vím, že to nebude zbytečné,
nenuť mě se cítit takhle mizerně,
bez našeho psaní a blbnutí je mi mizerně.

Jen ty mě znáš,
jen ty můj falešný úsměv poznáš,
si jeden z mála,
kterého jsem si oblíbila, člověk který mi neukázal záda.

Tak už to vyklop, já čekám,
doufám že se dočkám,
protože si pořád kladu tu samou otázku, ze který mi už hrabe,
už mi napiš co ti je, slibuji že ti pomohu a líp ti bude.