Buď nejkrutější, bouři se a křič, jen nestůj tady se slzami němě, jako bys neměla už vůbec co mi říc, jako by pod tebou se probořila země a my dva mohli z myslí vymazat svou lásku, žízeň, radosti i hlad, jež zůstanou bez tvého odpuštění věčně jak tr...
Ve víru každodenního dění mnohý by rád vypil pohár zapomnění. Však vzpomínky dávají mnohé, nejen ponaučení pouhé. Co je bolest jednotlivce před bolestí kolektivní, ne, měřit se mi to nechce, jen něco málo k zamyšlení. Chceš být tvůrcem a ne obětí...
Vlasy leží na polštáři, slunko do nich vtkalo záři, svoji jarní duši jemnou, záři očku jen příjemnou, vlásek vine se ku vlásku, srdíčko, bim, zpívá lásku.