Do nekonečna

Po letech jsem myslela,
že lásku jsem nalezla,
ovšem pouze to byl omyl,
a on mi srdce zlomil.

Ublížil mi jako nikdo,
v srdci zbylo mi prázdno,
jednou budu šťastnější,
teď jsem zranitelnější.

Až jednou dostane se k srdci blíž,
najde v mém nitru malou skrýš,
kde jsou bolesti mého světa,
na které se nikdo mne neptá.

A pak budu šťastnější,
až příběh budu moct říct,
teď jsem zranitelnější,
jak kdykoli dřív.

Najde tajemství, která mám,
pochopí, proč člověk nemá být sám,
jaká osobnost se ve mne skrývá,
a kdo se na mne z nebe dívá.

A pak budu šťastnější,
až příběh budu moct říct,
teď jsem zranitelnější,
jak kdykoli dřív.

Cesta ke mně je trnitá,
a čas rychle utíká,
třeba se ani nedočkám,
ale kdo si počká...

Pak bude šťastnější,
až svůj příběh řekne,
teď je však zranitelnější,
srdce bolestí asi pukne.

Jednou přijde láska pravá,
vše je jen v našich hlavách,
ve chvíli, kdy nebudu to chtít,
přestanu o lásce jenom snít.

Můj život zcela změní se,
kdo říká ne, mýlí se,
změnu láska přináší,
tak natáhni se paží.

Vezmi si tu krásnu lidstva,
abys ji ještě vůbec stihla,
neptej se, slova jsou zbytečná,
od jedné až do nekonečna.