Hádanka - Kdo to může být?

Přišel březen, polovina března, zima se pomaličku loučí, jaro se připravuje, zimu pomalu střídá,
stromy barví se do jara, květiny začínají kvést do jarní nálady, ptáčci na korunách stromů zpívají, měsíc se sluncem se vídá.
Město Prešov stojí na nohou, všichni tu jásají, jedinečnou a významnou událost slaví,
narodila se tu naše půvabná, překrásná, šarmantní a talentovaná zpěvačka, všichni se o tom baví.
Jediný den v roce a nejsou to Vánoce,
není to státní svátek a neslavíš Velikonoce.
Co je to za významný den?
Kdo je ta žena, překrásná žena, v srdci mém ukrytá?
Hádanka, která splní můj sen.


Je tak krásná, překrásná, půvabná, je to kráska,
v očích se jí třpytí láska, vášnivá láska.
Je tak milá, moc milá, jako její tvář nejmilejší,
možná sám bůh, Anděl strážný, zašeptal jí, budeš nejšťastnější.
Když je ráda, když má radost, když jí něco potěší, tak se něžně směje,
u srdce mého, v duši mé, já to vím, vášnivá láska a touha k ní mě hřeje.


Je tak hodná, velmi hodná, když se narodila,
chce být talentovaná zpěvačka, každému své tajemství prozradila.
Má tvář, hebkou tvář, Anděla strážného,
z očí jí vyzařuje zář a něco něžného.
Za světla vychází s nebeskou tváří,
v noci, na nebi temném, jako měsíc září.


Kdo je to? Jen jedna, v srdci mém, v duši mé, láska jediná,
královna, srdce mého, která je tak nevinná.
Možná Ti, lásko má překrásná, málo napovím,
ale řešení hádanky Ti nepovím.
Vzpomeň si na mé první verše, romantické verše, na ten den, na to štěstí,
když Ti, princezničko má překrásná, srdce mé, sevřelo, duši Tvou do kleští.


Kdopak jsi?
Jak se jméno Tvé píše,
Pohádka, překrásná pohádka o jedné princezně, ve které Ti zvednou číše.
Zlato, sluníčko moje, kdopak jsi?


Jsi to ty…
Tvář, srdce mého, duše mé, tvář této planety.
Verše zamilované, každý den, celou noc, Tobě skládá,
zamilovaný romantik, který Ti je, do srdce Tvého, potají vkládá,
tvůj vysněný princ, který chce se Tvou oporou stát,
ten, co Tě měl, má a navěky bude mít ze srdce rád.