Láska občas přináší starosti

Co se občas v srdci mém děje,
že se tak smutně láskou chvěje?
Ten smutný proud mého srdce,
co se tam děje? Už vím já přece,
občas v očích mám slzy,
bude to dobré, věřím v tom brzy,
dám tomu čas několik dnů,
věřím tomu, že najdu tu osudovou z mých snů.


Nemám důvod k radosti,
v srdci skrývám občas starosti,
že když jsem před léty svou vysněnou objevil,
zájem o její srdce jsem hned projevil,
tím, že své city vážné jsem jí chtěl najevo dát
a oporou životní jsem se její chtěl stát,
ale občas mám ten pocit, že to nestačí,
smutek ve mně, s tím si mé srdce vystačí,
ten čas se vrátit zpět nedá,
osudovou lásku, mé srdce, proto hledá.


Hlas srdce mého mi napovídá,
“bude to ta pravá”, to mi předpovídá,
všude kolem sebe se podívej
a na tu pravou tvého srdce se zadívej.
Srdci se nedá poručit,
že láska bude na jedničku, to se nedá zaručit,
ale musí to cítit Tvé srdce,
pokud je to ta pravá, tak o ní bojuj přece.


Proč láska v srdci někdy bolí,
že proti tomu obranu někdy volí?
¨Láska jen smutek přináší, to pravda není,
pravá láska tvé srdce k lepšímu mění,
tím, že můžeš žár lásky té pravé do srdce vnést
a to štěstí pravé do něj tak z nebe snést.


Co je to ta pravá láska vlastně,
to ti povím do posledního písmena jasně,
to je dar, který dal tvému srdci osud,
ve kterém si nevěřil dosud,
že Tvé srdce, jen pro tu pravou hoří,
všechny překážky k jejímu srdci cestu boří,
že jí v srdci máš uloženou stále,
dnes, zítra i pak dále
a tak jí to jakkoliv najevo dej,
takovou jaká je, jí rád měj.


Co občas láska srdci dává,
že někdy s tebe se smutný kocour stává?
Slzy, příjde občas i krach,
vše co jste spolu budovali, promění se v prach,
to už nepůjde nikdy vrátit zpět,
i po uplynutí mnoha let,
co se srdce tvé opět zamiluje
a s tou pravou se něžně pomiluje,
jen krásné vzpomínky v srdci zůstanou
a jen ty dobré chvilky sní nastanou.


Srdce Tvé občas pláče,
všimni si, jak do oblak smutně skáče,
když nevíš, kde tu pravou hledat
a smutný, chceš na lavičce jen sedat,
proto se kolem sebe ohlédni,
tvou vysněnou ve tvém srdci, dobře si prohlédni.


Když máš tu pravou vedle sebe,
miluji Tě, ona zase Tebe,
je toho tolik, co jí jen ty můžeš dát
a její oporou životní se můžeš stát.
Své city vážné jí do verše skládej,
co k ní cítíš, to jí do srdce vkládej


Proč na lásku tolik spěchat,
volný průběh tomu, musíš nechat,
přines jí červené růže,
které v pravou lásku, vše změnit může,
modré z nebe jí snes
a krásný pocit do jejího srdce vnes,
že jen tobě může věřit
a své srdce ti tak svěřit,
že ve dne v noci,
její srdce ochráníš vždy, kdy budeš ty moci.


Za mou vysněnou já půjdu,
je to daleko, přesto to újdu,
jen pro ni mi srdce mé plane
a když ráno z postele vždy vstane,
tak hledím na tvé foto
a to hlavně proto,
že tebe mi osud do cesty seslal,
mě tím náznak do srdce mého vyslal,
co konkrétně k tobě cítím, to já vím,
mohu ti to konečně říct? Smím?


Odpusť mi, princezničko má, srdce mé je smutné,
utěšit ho, nejspíš bude nutné,
jen Tebe velmi miluji
a já ti tímto slibuji,
že Tě v náruči budu vždy nést
a cestou k pravé lásce Tě budu za ruku vést.


Dva zamilovaní už jsou zase v objetí,
lidé kolem nich, proto neskrývají v sobě dojetí,
že vidí tento šťastný pár,
jak ve svém srdci mají velký žár,
proto se spolu stále milují
a před bohem svatý slib si slibují,
ať je noc, nebo den,
nerozdělí je od sebe, už nikdo jen.