Láska velkou sílu plápolá

Přál bych si tebe zahlédnout,
do očích Tvých krásných na chvilku pohlédnout
a najevo ti dát: “co k tobě cítí mé srdce”,
jak je do tebe velmi zamilované, víš sama přece.


Tvé krásné oči, jak modré tůně,
když nejsem s tebou, srdce mé stůně,
proto bych si přál konečně blíž tě poznat
a velkou lásku k tobě tak vyznat,
jen kdyby k tomu příležitost byla,
ještě stále velká láska k tobě ve mě zbyla.


Často si otázku sobě pokládám,
proč právě k tobě si v srdci lásku velkou zakládám,
odpověď už vím,
mám ti jí prozradit? Smím?


Duše má velkou sílu plápolá,
v srdci mém velký žár k tobě vyvolá,
který už se nedá zastavit,
srdce mé chce si tak představit,
že boj o tebe chce svrhnout,
kdo by se k tobě přiblížil, na toho chce se vrhnout.


Osud mi tebe do cesty vyslal,
jsi ta pravá, do srdce mého náznakem poslal,
překrásná, jak červené růže,
vše v pravou lásku změnit to může,
jen když je láska vyjádřená od srdce,
kterou nic zničit nemůže, víš ty přece.


Srdce mé velkou láskou plane
a když ráno k tobě vstane,
řekne si: “taková nádherná kráska,
proč ze mě srší pro ní velká láska?”


Sdílet s Tebou lože,
ach, ta je šarmantní, to já řeknu Ti bože,
srdce mé jen pro ní hoří,
všechny překážky k jejímu srdci tím tak zboří.


Jediná cesta k Tvému srdci vede,
věřím, že osud mě na ni správně svede,
bez Tebe se to nedá vydržet,
však tajné tajemství musím v sobě ještě udržet,
ten vážný cit k Tobě,
uzamčený na dva západy v sobě.


Hlas mého srdce,
tak jdi za ni, když miluješ jí přece,
tak všeho nechej
a rychle pro její srdce spěchej.


Chtěl bych být ve Tvém objetí,
v sobě neskrývám já šťastné dojetí,
slzy v očích mých jsou, jak kapky deště,
co bez tebe mám dělat, poraď mi ještě.


Slunce za humny zapadá,
nech mě přemýšlet, krásná myšlenka o Tobě mě napadá,
jaký je to pocit, když jsem Tě poprvé uviděl
a do tvého srdce křehkého jsem se zahleděl.


Srdci se nedá poručit,
že to bude pravá láska, to se nedá zaručit,
poslouchej hlas svého srdce,
poradí Ti dobře, tak mu věř přece.