Zapomenuta v prachu,
plná obav a strachu,
zšedivělá roky,
těžké jsou další kroky.
Odřená kolna,
pořezané ruce,
neprávem souzena,
životem co nechce.
Změněná nenávistí,
padá k zemi jako listí,
zašlapávána vším a všemi,
city má v srdci uvězněny.
Slzy jako drahokami na tvářích,
na ústech falešný smích,
třpyt v očích už vymizel pryč,
svou víru zamkla a zahodila klíč.
Spolka hořkost života a porážky,
snaží se zapomenout všechny urážky,
avšak nic nejde tak snadno,
smrt jí žádá o ruku, ona říká ano.
Dlouhá je cesta konečná,
jde tam, kde už jí nic nečeká,
avšak už není sama,
smrt jí drží svýma kostnatýma prstama.
Ruka v ruce,
dvě nebijící srdce,
avšak síla vztahu mezi nimi,
zanikla bolest i pocity viny.
Síla vztahu zahojila jizvy minulé,
a vzniklo pouto lásky posmrtné,
sice žádné růžové barvy ani brýle,
ale krásné společné chvíle.
Žádné slzy, žádný strach,
pevné pouto, krásný vztah,
vzájemná důvěra a respekt také,
to by do smrti nikdo neřekl že né?
Vzájemná samota vyplnila prázdno,
stačilo tak "málo",
vzájemný smutek vyčaroval radost,
utopil splín a zlost,
stačilo jen přejít života a smrti most.
PeopleSTAR (11 hodnocení)