Konec lásky

Až jednou si vzpomeneš na chvíle,
až vzpomeneš na společné cíle,
až vzpomeneš na společné cesty,
po zradě ale přicházejí tresty.

Ruku v ruce byli pořád spolu,
poráželi spolu i tu smůlu,
procházeli spolu štěstím,
divem světa byli šestým.

Přišel den, kdy skončila pohádka,
všechno zničila jedna velká hádka,
byly to různé lži a podvody,
tohle to nemá žádné důvody.

Pak už seděli s přáteli u stolu,
už nikdy dál ti dva nebyli spolu,
střetávali se jejich pohledy,
již nešlo prolomit ty ledy.

Její srdce si ho ale přálo,
něco ji u něj pořád hřálo,
bolest bez ní ale s ním,
má podlehnout lžím?

Ona miluje a milovat bude vždy,
byla s ním ale nemůže, neví kdy,
on zřejmě již o jiné dlouho sní,
na jeho tváři je jen smích.

Ona pláče dlouhé noci,
má pocit velké bezmoci,
chce bojovat, šanci dostat,
mohla by se pro něj rozdat.

Její srdce patří jen a jen jemu,
on pro jejich lásku vykopal jámu,
s jinou dívkou si nyní šťastně žije,
ona si v té jámě i s láskou hnije.