Nadechni se a zavři oči

Nadechni se a zavři oči,
mysli teď jen na svůj vlastní dech.
Myšlenka úžasná do hlavy Ti skočí,
nemysli na nic, na stres, spěch.


Uvolni oči, líčka, hlavu,
krk, ramena, záda pak i hruď.
Bříško, zadeček v Evině hávu,
stehna, nohy, sama sebou buď.


Otvíráš se a žiješ svůj sen,
jsi ve hvězdách, létáš si poklidně v oblacích, vítr se směje.
Pohladíš harfu dechem svým jen,
moře šumí a příboj kleje.


Vidíš svou křehkou duši jako číši,
bereš ji opatrně do své ruky a piješ z ní poznání.
Vznášíš se k nebeské výši,
za sebe neděláš pokání.


Je jaro, léto, podzim, zima,
Koupeš se v záři barev, světla.
Pramen co příjemně chladí, dar co dřímá,
myšlenka co odnikud vzlétla.


Oheň, vzduch, voda a země,
kruh nekonečného života nekončí, spíná.
Jsi ve všem, v sobě, v bohu, ve mně,
sama, stejná, tajemná, jiná.


V sametovém rouchu ukrytá,
poklekne před Tebou pravý král.
Na hlavu vložíš mu korunu,
o kterou Vesmír karty hrál.


Ty jako můj anděl, studánka čistá,
roztáhneš křídla na ochranu.
Jsi svobodná, překrásná a naprosto si jistá,
světu jsi přinesla záchranu.


Hebkost, něha a cit Tvého doteku,
síla Tvé božské osobnosti.
Pomáháš každému člověku,
v lepším životě, k upřímné lásce, přítomnosti.


Zamáváš křídly, pozvedneš meč,
v prameni upřímné lásky narozená,
Přede mnou Ty, králi, pokorně kleč!
Toť anděl lásky, bůh, toť žena!