Otevřu své srdce Lásce

Otevřu své srdce Lásce, začnu milovat,
tak jako touhu po Tobě, kterou začal jsem malovat.
Uchopím štětec a vypustím svou duši,
na plátno nakreslím Tvé srdce, život i psí uši.


Jako milenec, co konečky svých prstů,
dotýkám se Tvých ramen, Tvého pasu, tváře i krásných prsů.
Políbím Tvou spanilou šiji, Tvé vroucí rty i Tvé spánky,
namočím svou špičku štětce do studánky.


Miluji Tě, moje drahá Kaťuško, moje pravá lásko,
milovat Tebe je dar, duši Tvé říkám krásko.
Mohu Ti věnovat všechno, cokoliv na světě, víc než mojí lásku,
třeba jen myšlenku připlou na podvazku.


Největší můj dar, který mohu sám složit,
darovat Ti své srdce, svou duši, Tvůj život tvořit.
Nezasahovat do ničeho, zůstat stát,
z konce světa se na Tebe v myšlenkách smát.


Dám Ti své srdce, svou duši, dám Ti své vyznání,
říci miluji Tě bez očekávání.
Nežádám nic, ani žádné Tvé cokoli,
z některých slov samotné srdce zabolí.


A z Tvých vlastních činů vnímám Tvou touhu, vášeň, Tvojí lásku,
neříkej nic, nevydej ani hlásku.
Netřeba si psát, ani být vedle sebe,
každá Tvoje myšlenka je šancí nebe.