Růže v zahradě lásky

Je večer a já tu sedím,
tiše sám na tvé foto hledím,
z očích mých mi tečou proudem slzy,
snad se nenávratně vytratí z nich brzy.


Prý za slzu nestojí trápení ani,
když srdce tvé v sobě bolest jeví,
mnozí, když tě něco trápí, o tom mnohdy neví,
proto někteří klidně zraní tvé srdce,
jakoby si mysleli, že si mohou dovolit vše přece.


Ti lidé, kteří tebe, jako kus hadru odhodí,
vždy si v duchu řekni, trápit se kvůli nim, se nehodí,
proto srdce své dej tomu,
komu své srdce svěříš,
ona je jediná, komu ty věříš
a jen jí, máš ve svém srdci,
ona si tam místo zaslouží, to je jasné přeci.


Proč někdo tento způsob volí,
vůbec neví, že srdce tvé velmi bolí,
nejdříve ti řekne, jak moc tebe miluje
a jen tu pravou lásku, ti od srdce slibuje,
kus hadru tě potom sprostě odhodí,
na krásné okamžiky s tebou, svou šanci tím tak zahodí.


Láska může i ublížit,
ale také k ráznému kroku tě přiblížit,
k rozhodnutí, na své nohy se opět postavit
a pro ztracenou sílu někam se zastavit.


Hledím, smutně hledím, na tvé foto,
je to hlavně proto,
že život bez tebe, nedokáži si představit,
tu velkou bolest v sobě, už nedokáži zastavit.


Říkala jsi, je to nutné,
proč je stále mé srdce smutné?
Ten čas se rychle krátí,
buď optimistická, však se vrátí.


Kolem sebe se dívej,
jen toho pravého, u sebe stále mívej,
když mu do jeho očí pohlédneš,
velkou šanci v nich tam zahlédneš,
je to on, se kterým chceš být,
tak už neváhej ani vteřinu, koukej za ním jít.


Je zvláštní, co někdy láska dokáže,
někdy i srdci tvému, trápit se přikáže,
velkou radu mi to přinese,
tu bolest v mém srdci, snad z něj vynese.


Co pro mě znamená láska?
Jsi to jen ty, má osudová kráska,
kterou mi do cesty sám poslal,
najevo srdci mému tím vyslal,
že trápení, není nutné držet v sobě
a za to vděčím, lásko já jen tobě.


Venku, na louce kvete růže,
která vše v lásku změnit může,
stačí jí jen utrhnout
a ten trn v sobě, sní tak vytrhnout.