V mém srdci jsi jediná

Stále mám ten krásný sen,
jen ty má vysněná byla jsi v něm,
měl jsem ten pocit, že teplo ve mně plápolá,
tak silně, až velkou lásku k tobě to vyvolá,
nedá se to však zastavit,
co by se stalo, to si nedokáži představit.


K mému srdci jsi přišla blíž,
tiše si zašeptala: “Miluji tě”, však to víš,
zamilovaně na mně tiše hledíš,
u mé postele, každou noc, u které ty sedíš.


Za ruku tiše si mě vzala,
to je krásné, co si mi do ni dala,
srdce mé to velmi hřeje,
tebe konečně vidět, moc si přeje,
věřím, že na to čas příjde,
moc si to přeji, snad mi to výjde.


Do tvé duše bych chtěl pohlédnout,
tvé krásné myšlenky, bych chtěl v ní zahlédnout,
proč stále nepřišel, ten osud,
který tu byl a snad bude dosud,
necítím hřát tvé srdce,
jsem smutný, ty víš přece.


Ten únorový den,
vzpomínám na něj já stále jen,
na tebe, v červených šatech oděná,
ty má princezničko, osudem mým vysněná.


Když je ti nejhůře, chci tobě pomoci,
veškerou bolest v tobě, tak rychle přepomoci,
něčím krásným, co tě potěší
a od bolesti, tvé srdce utěší.


Máš dobré srdce,
jak ti to dát najevo, už vím přece,
až tebe konečně zahlédnu,
do očích tvých, hned já ti pohlédnu
ten cit, ve mně ukrytý,
tam hluboko v mém srdci, v peřince zakrytý.


Chtěl bych tě obejmout,
slzám v očích mých, tím tak předejmout,
modré z nebe ti snést,
cestou k pravé lásce, tě v náruči vést,
proto ti verše krásné skládám
a pocity své k tobě, ti do srdce já vkládám.