Smutně tu sám sedím

Když smutně tu sám sedím,
jen na tvé foto hledím,
nic jiného nevnímám,
na tebe zamilovaný já vzpomínám.


Na ten den, kdy jsem do očích tvých hleděl,
v ten okamžik já jsem hned věděl,
že budeš součást mého srdce,
hned jsem ti to řekl, vzpomínáš si přece?


Tehdy jsem ti své city k tobě já vyznal,
k vážně lásce tím jsem se ti přiznal,
dovol srdci mému k tobě planout
a s kyticí růží před tebou tak vstanout.


Možná odlišné city k sobě máme,
přece jsme si slíbili, že srdce naše, si spolu navzájem dáme,
snažím se na to nemyslet
a ještě jednou vše si v klidu promyslet.


Řekl jsem ti: “Mé srdce jen pro tebe hoří”,
ať budeš kdekoliv, pravá láska cestu k tobě zboří,
nemohl jsem tomu napřed věřit,
ty byla jsi jediná, komu jsem se mohl se vším svěřit.


Jedno ale vím,
že osud mi tebe daleko odnesl,
ale kam, kam tě má lásko zanesl?
Sílu pomalu nemám, rychle ubývá
a mě slza za slzou v očích přibývá.


Zapomenout na vše, nejde to.
netrap se, bude to dobré, přejde to,
kéž by přišel ten den
a šťastný bych byl já zase jen.


Říkáš, že časem vše přejde
to se ti lehko řekne, stále to nejde,
vše bude dobré, to se řekne lehce,
osud tě povolal tam nahoru, to mé srdce nese těžce.


Tebe si v mém srdci ponechám,
jen krásné vzpomínky na tebe, ty si tam zanechám,
ta bolest v srdci mém, mě stále tíží,
co se to děje? Něco se na obzor blíží.


Cítíš mé city, které do tebe vysílám,
po anděli strážném, ti je já posílám,
věřím, že ti je v pořádku donese
a odpověď na ně, od tebe mi přinese.


Vzpomínám na tvé krásné oči, tu jejich zář,
na ten den, kdy jsem spatřil poprvé já tvou tvář,
na to se nedá zapomenout,
ty krásné okamžiky s tebou, si já musím připomenout.


Zapomenout a nemyslet,
musím si já vše ještě promyslet,
zda trpět je nutné,
i když mé srdce je přesto smutné,
vše by řešení mělo,
jen kdyby srdce zapomenout na to chtělo.