Temný stín

Jsem vždycky s tebou,
ač čekám na tebe s hladovou něhou.
Přál jsem si býti přítelem tvým,
ne vrahem temným a zlým!
Čekám v mlze
a všechno přeze,
nepřestanu doufat
a na ruku tvou pomocnou čekat.

Obestírá mne tajemství příslib,
jinak již nebudu mínit!
I smrt má právo na štěstí,
ale osud mě srazil pěstí!
Srdce mi vyrval z prsou
a mrštil jej v jámu hlubokou!
Jsi jediná, kdo smí mne zachránit,
a síly temné ode mne odvrátit.

Nikdy ublížit nechtěl jsem ti,
a teď vidím tě umírati.
Žár z tvých tváří mizí,
cit můj byl zcela ryzí!
Temnota nade mnou zvítězila,
a mou rukou ti život vzala!
A teď, umíráš mi v náruči,
temné hlasy kolem hučí.

Smějíce se mému pláči.
Moje lítost a můj bol,
jsou jim pro smích kol a kol.
Zde v temnotě ty umíráš.
Žít již více znovu nemáš!
Já žil dlouho, přespříliš
a nikdy nestihl jsem přemýšlit,
nad životem, který ukrádám.
Nyní však, kát se mám!
Stříbrné smuteční potoky,
stékají z očí vrahovi.

Život já tobě vzal,
krev mění se v šedý kal.
Zář v tvých očích zhasíná,
matka odvrací tvář od syna.
Nikdy již se nesetkám s pohledem tvých očí,
a mě nezbývá než život svůj skončit.

Dýku z pod kabátu vytáhnout,
srdce stačí zasáhnout!
Vítr rozhučel se v širý les,
nikde nezaštěkal pes!
A dvě těla v hávu bledém,
leží tady v smutku němém.
Svědky té tragédie jsou,
tráva s plačící rosou!