Temný stín

Temným lesem kráčí ten,
stačí, že objeví se jen!
Každý, kdo jej spatří,
jeho náruči na věky patří.
Temná kápě, černý háv,
prý masový je vrah!
chodí tmou a za noci,
vše podléhá jeho moci.
Nikdy on nevrhá stín,
bez přestání mele boží mlýn.

Ti, jež ho slyší, šedí jsou,
po nocích ženou se tmou,
život a krev oni chtějí,
srst a bílí zub oni mějí.
Každý se straní uhrančivému pohledu,
zabít, to zvládne i po slepu!
Každý zná jej
a strach z něj vždy měj!
¨nápomocni, děs a zášť mu jsou,
obchází noční temnotou.

Domov on všude tam má, kde nůž a sekera seká.
Ve válkách prolévá se krev,
po jeho příchodu, mrtvol jak plev.
Každý jeho se bojí,
když přijde se smečkou svojí.
Pozdravit smí jej jen ten,
kdo z příbytku svého nemůže ven.
Když, ale náladu má,
mrtvé procitnout nechává.

Prošel mnohý kraj a mnohý svět,
pod jeho dotykem vadne květ.
Když přichází a dílo své začíná,
zůstane jen prach a hlína.
Tichý tmou nese se hlas,
jak snadno praská lidský vaz.
Když dílo své zakončí,
propuká v dlouhý pláč teskný,
však o pár chvil později,
strašlivý smích zní zlověstněji!

Tak prochází temný stín,
do srdce vrazit mu klín.
Strachu propadni a schovej se dřív,
než najde tě zrak ostřejší než šíp!

Tak temný stín prochází lesy
a v patách mu jdou šedé běsy!