Vzpomínáš na první den u těch schodů, Ptala jses mě jestly nechci přinést aspoň vodu, Já se na tebe podíval a řekl trochu nesměle, Od kdy vodu roznášejí andělé, Ty jsi se usmála a řekla že už musíš jít, Od toho dne o tobě musim už jenom snít
Byl podzimní den, a já procházel prázdnýma ulicema kde jsem slyšel dětských smích. Rvalo mi to srdce, Spomínal jsem na krásné chvíle stebou!Procházel jsem tama kde jsme chodili i my. Sedl jsem si na lavečku a spomínal,tekli mi slzy. Slzy v očích jsem měl....
Přišly tiše jarní deště, jak několik vílích korálků. Tvá teplá ústa cítím ještě, jak dotek dívčích copánků. Těch copánků,co kdysi dávno, jsem ve své ruce sevřít chtěl, voněly rosou tenkrát ráno, na všechno už bych zapoměl. Jenže ten déšť,tvá ústa...