Láska a pýcha

Chci cítit to sladké mrazení v zádech,
chci malovat srdce s šípem na zdech

Chci všude kolem vnímat lásky nádech
chci cítit naši lásku na rtech

Chci aby byl život až do smrti kladný,
chci s úsměvem projít jeho cestou

Nikdy jsem nebyl a nebudu chladný,
chci abys byla mou nevěstou

Ještě než se budu obracet v hrobě ,
než se vydám na svou poslední tůru

Chci vědět že navěky patříme k sobě,
tak se usměj a pohleď vzhůru

Dříve než mi na rakev dají státní vlajku,
tak mě obejmi a pak hned polib

Ještě dřív než se ocitnu sám na Klondajku
dej mi prosím,lásko,svůj slib

Že i kdyby z bílé barvy stala se černá,
že i kdyby snad tě potkal strach

Zůstaneš mi stále v srdci věrná ,
a láska se tak neobrátí v prach

Sedíš doma sama ve stínu lípy ,
v rukou hladíš můj hedvábný šátek

Já sedím daleko od tebe,kousek od pípy,
každý okamžik s Tebou je pro mě svátek

Na srdci mám ohromnou díru ,
naděje shořela jako na sirce síra

V duši už nenacházím žádnou víru ,
jen můj odraz v jezeře na mě zírá

Co mě bavilo už dávno nebaví ,
zůstal jsem na světě sám a sám

Tohle už se ale nikdy nespraví
mám na sobě břemeno jako trám

Nejradši bych se nechal upálit na hranici,
jen aby už to konečně skončilo

Zdá se,že láska asi vymře po přeslici ,
pro Tebe to nikdy vážné nebylo !

Miluji Tě,klidně mě to zabít může ,
s Tebou to ale vůbec nehne

Už ti netrhám v zámecké zahradě růže ,
už čekáš,až se po mně zem slehne

Nechtěl jsem používat žádné fígly ,
říkal jsem si,okouzlím ji osobou

Tebe ale zajímají jen rtěnky a špígly,
místo lásky jsem se potkal s pohromou

K lásce je prý potřeba i spousta tolerance,
u Tebe ji ale nemůžu najít

Nejhorší je ta tvoje arogance ,
budu si muset chuť nechat zajít

Byla jsi pro mě vzácná jako mramor ,
vzácnější,než cokoli,co si představíš

Už nebude vlát mírový bílý prapor ,
nebudu Tě prosit,ať mě pozdravíš...