Smutek

Smutek se mi vkrádá do duše,
připadám si tak suše

Kapela hraje smuteční pochod ,
přiblížil se čas pro tvůj odchod

Hledím z okna,venku se blýská ,
ještě nejsi pryč a už se mi stýská

Snažím se chápat údalostí spád ,
pořád si opakuju,jak tě mám rád

Kvůli Tobě bych vydržel i ostnatý drát,
nemůžu,nemůžu prostě spát

Věřím,že přijdu na nějaký nápad,
jak s Tebou pozorovat slunce západ

Je mi jedno kolik bolesti to stojí,
že už tě neuvidím,srdce se bojí

Klidně příjmu obrovský risk ,
život je hra a ty jsi můj zisk

Život je škola,láska nás učí ,
tohle loučení mě ukrutně mučí

Jsi jako moje lesní víla ,
si jako moje životní síla

Až odejdeš zůstanu tu sám ,
alespoň básničku Ti na cestu dám

Až jsi jednou vzpomeneš namátkou ,
byla jsi pro mě tou nejhezčí pohádkou

Nejen pohádka,byla jsi můj tajný sen,
co by nepopsal ani Hans Christian Andersen

Svým dětem o mě jednou povídej ,
že jsi byla má vzácná orchidej

Až ve vzpomínkách vybavíš si moji tvář ,
až na nebi vysvitne polární zář

Pak se vydej,uctít mou památku ,
napsat tečku za tu krásnou pohádku !