Nehynoucí krása

Když otevře svá víčka ,
když jí zčervenají líčka

Když se na mě usměje,
žije moje naděje

Když vidím ty ladné kroky ,
snesl bych i dva,tři broky

Když rozhodí svoje dlouhé vlasy ,
ozývají se moje vnitřní hlasy

I když všechno beru s nadhledem ,
líbám ji všude jediným pohledem

Chtěl bych ji všude nosit v náručí ,
kdo mi ale její přízeň zaručí ?

Miluji Tě,píšu všude po zdech -
usínám s tvou jiskrou na rtech

Když kolem projde,celý změknu ,
před ní si s láskou v srdci kleknu

Zlomit srdce mi klidně může ,
v krvavé ruce mačkám dvě růže

Klečím a upřeně jí koukám do očí ,
v tom se mi hlava dokola zatočí


Proč ? Ptám se sebe sám ?
Vždyť ti nebe k nohám dám

Ona se usmívá,a taky pláče
srdce moje samou radostí skáče

Samou radostí silně buší ,
neskolí ho ani rána kuší

Jenže i láska má svůj rub a líc ,
můžeme být přátelé,a nic víc

Ale to je pro mě málo ,
o naší lásce se mi zdálo !

Právě tohoto jsem se velice bál ,
zůstal jsem samotný jako šachový král

Proč mě odmítla,proč mě nechce ?
Pro ní to vypadá strašně lehce

Lehké to ale zhola není ,
kam se podělo moje snění ?

Ona byla moje jediné přání ,
co teď budu dělat nemám zdání

Všechno jsem podřídil jednomu cíli,
trávit s mou můzou každou chvíli

To by ale musela chtít také ona,
nad mým srdcem se zatáhla clona


Vždyť je to pořád to samé ,
copak mám tohle prokletí dané ?

Sám sedím na poli,kolem je smutek ,
udělám poslední dobrý skutek

Jsem jako dopis,co nemá obálku ,
posílám ji svou lásku na dálku

Ona se asi mých citů lekla ,
už se pomalu chystám do pekla

Těžko popsat,jak se mi daří ,
když má hvězda jinému září

Moje budoucnost je bez ní černá ,
povaha však stále je jí věrná

Po tváří mi stékají velké slzy ,
proč to přišlo takhle brzy ?

Je šťastná v náruči jiného muže ,
ke štěstí mi to bohužel nepomůže

Kdo mi poradí,kdo mi vrátí smích ?
Se mnou se bude těšit na první sníh

Na hrob z kamení slunce svítí ,
každý kdo jde kolem,lásku cítí

Z příběhu je pověst,z pověsti báj ,
jeho domovem je věčný ráj !