Příběh zlomeného srdce

Oči máš jak korálky,
co se lesknou do dálky

Slyším tvoje kroky ,
vidím ladné boky

Já prostě nemám na to ,
abych Ti mohl říci - zlato ,

já Tě strašně miluji ,
lásku a věrnost Ti teď slibuji

Nemám sice skvělou povahu ,
alespoň jsem ale našel odvahu

říci Ti,jak mě city k Tobě tíží ,
každým dnem se mi oči klíží

Den co den utápím svůj žal ,
dumám,co mi život vzal a dal

Byla jsi má královna,moje baletka -
teď mi zůstala v ruce žiletka

Použít nebo ne ? Zatím váhám ,
poslední šanci sám sobě dávám

Vidím Tě stát za každým rohem ,
jako bys snad byla mým Bohem

Tak moc jsem o Tebe stál ,
tak moc jsem se toho bál

Je mi úzko,krev se vaří ,
tak ať se Ti,lásko daří

V těle zvedá se krevní tlak ,
na stanici pomalu blíží se vlak

Já tam sedím,cigaretu potahuju,
nikotin do plic šlukem natahuju

Vlak už přejel i přes místní závory ,
tak já se zvedám-ať mě to nebolí

Pak už je slyšet jen lidí řev ,
výpravčí na botech má mojí krev

V kapli pohřební vládne šok ,
dnes už to bude skoro rok

Co Tě poprvé v životě viděl ,
že se mu líbíš,říct se Ti styděl

On je teď nad námi,v království lásky ,
je mu tam smutno bez jeho krásky

Ty jsi ho nikdy neměla ráda ,
neviděla jsi v něm ani kamaráda

Jeho to ale hluboce bolelo ,
srdce mu nešťastnou láskou hořelo

Dnes za ním chodí jen hrobník ,
epitaf :"Miluji Tě" zdobí mu pomník

Ty se mu směješ a máš se krásně,
tohle je konec tragické básně...