Rozčísl blesk nebe potemnělé,
po chvíli ozval se mohutný hrom.
Do větví vítr opřel se směle,
silou svou rozhoupal každý strom.
Vydal se na pouť zahradou,
prohání cestou paví očka.
Že déšť mu v patách není záhadou,
kytička v trávě vláhy se dočká.
Vítr srazil včelku do sudu s vodou,
když v šípkové růži se vzhlédla.
Zachránila jsem ji jen náhodou,
již na slunci suší promáčená křídla.
po chvíli ozval se mohutný hrom.
Do větví vítr opřel se směle,
silou svou rozhoupal každý strom.
Vydal se na pouť zahradou,
prohání cestou paví očka.
Že déšť mu v patách není záhadou,
kytička v trávě vláhy se dočká.
Vítr srazil včelku do sudu s vodou,
když v šípkové růži se vzhlédla.
Zachránila jsem ji jen náhodou,
již na slunci suší promáčená křídla.
PeopleSTAR (1 hodnocení)
Další příspěvky autora
Jeden druhému - Jan Noha
Člověk člověku světlem by měl být, snem, který zdá se, rukou, která vede. Člověk...
Až si jednou sundám boty - Robert Křesťan
Až mi čas řekne stůj až si jednou sundám boty až mi smích kolejnic řekne příteli...
Pohřeb konfidenta - Jan Skácel
(sbírka - Kdo pije po tmě víno r. 1988) Jsem si zcela nepatrně jist že až se bu...
Člověk člověku světlem by měl být, snem, který zdá se, rukou, která vede. Člověk...
Až si jednou sundám boty - Robert Křesťan
Až mi čas řekne stůj až si jednou sundám boty až mi smích kolejnic řekne příteli...
Pohřeb konfidenta - Jan Skácel
(sbírka - Kdo pije po tmě víno r. 1988) Jsem si zcela nepatrně jist že až se bu...
© Copyright 2009 - 2020 | provozovatel 5Q, spol. s r.o. | autorská práva