Už od rána krásný den, celý ksicht mám zaprášen, né, nebyl to jenom sen projel šerif s vejtřasem .... opláchnu si obličej a cítím se svěží to však ještě netuším že venku zase sněží! ... byly to jen halušky z toho dýmu prachu... první slova ...
Mám tě strašně rád snad nikdy to nedám na sobě znát, s úsměvem na tváři vedle tebe stát snít o tom po tvém boku spát, jak ti svoje srdce dát když se umíš tak sladce smát, tohle všechno ztratit příde krutý mráz, jako stát na útesu kde si zlámeš vaz je to strmý sráz ty mi...
Milióny a milióny let doráží rozbouřené moře na útesy. Co ještě zbývá z té hrdé, tvrdé skály? Každou vteřinou,částečku po částečce, se stává součástí vod – nezaniká, jen nabývá jiné podoby.
Kdyby skála měla srdce, s každým zrníčkem, které by odplavilo...