Už mám vyplakané oči. Už jenom zírám do posmutnělých dnů. Hodiny zpité do němoty a čas bije jako srdce. Jako srdce všech mých mrtvých snů. A do duše se vlévá žal. Vnímám jen sebe a své bdění a pořád dál a dál. V jednom kuse až do zapomnění....
Kapky myšlenek se sráží o mlčenlivost chladných stěn. Pohled do tmy tiše vráží v samotě své uvězněn. Radost do žalu se boří, život zpomaluje děj, svíce víry stále hoří. Ještě čas má beznaděj. Samota mrtvým tichem dýchá, nicotnost se dotkla hvě...