Zahalena ve lži ze sametu křehké jak vlákna pavučin skrývám svou skutečnou tvář světu. Svůj smutek, žal i splín. Hra maskovaná slovy. Zoufalou duši svírá bol. Ač vězeň, zvyklá na okovy, odolám tlaku mlýnských kol? Zvažuji každé slovo. Větu. Tr...
Teče, pomalu a tiše,po podlaze rudá, vedle plné číše, iž je to celkem nuda. Teče, tryská, kypí, krev line se po zemi, člověk zde leží skrytý, nenáviděn všemi.
Už odchází na onen svět, jen výdech slyším poslední, smrt krásná jako květ, zmizí než se ro...