Když pupeny na stromech konečně zase začaly rozkvétat (ach, jak je to krásnej svět) a květy začínaly vonět, tančit radostí při doteku slunečních paprsků ... Proč jsme ani nešli na zmrzku? ... Vidím jak kdosi pouští na obloze draka. A vzpom...
Dva roky a já se cítím stokrát líp a tisíckrát hůř. Na Zemi se nepotkáme už. Bílý list poskvrnila černá tuš. Hruď mi protnul letící šíp. Začíná další nepochopený podzim. Ze stromů padá na hroby listí. Vlaštovky sedají na dráty a už se nikdy n...
A občas se mi i zasteskne, když koukám skrz zamlžené sklo, jak den pomalu usíná a noční ptáci začínají žít. Čaj tiše stydne, stejně jako místo, na kterém jsi sedával. Čas rychle utíká, stejně jako smyšlené scénáře v mých očích.
Dým nad obzorem. Mizí. Odplouvá. Mlčenlivá tráva ohořelá. Usedni do ní. Uzdrav ji rosou svého těla. Já se zatím rozloučím. Zamávám vlaštovkám usedajícím na ramenech obrů. Odhrň mi z tváře to listí popadané, blištící se jako zaslíben...