Anděl který musel padnout

Na zemi padlý anděl leží,
před očima mu život běží,
všechny jeho činy,
všechny jeho chyby a s nimi spojený pocit viny.

Vidí sám sebe, jak plahočí se světem sám,
opuštěný anděl, který zůstává nepoznán,
vidí sám sebe,
a ví, že musí padnout, aby se opět mohl vrátit do nebe.

Ví, že musí zahodit naděje,
protože mu štěstí nepřeje,
ví, že musí utéct někam daleko,
ví, že musí klesnout hluboko.

Musí klesnout,
aby se mohl na nohy zvednout,
aby mohl zase na zemi pevně stát,
aby mohl opět začít lidem věřit a znovu začít milovat.

Ví, že musí odejít,
ví, že se už nesmí vrátit,
ví, že se nesmí za minulostí otočit,
ví, že musí padnout, aby se mohl poučit.

Tak padá do měkkého listí,
a doufá, že dnes zjistí,
že tenhle pád posunul ho dál,
že tenhle pád zajistil to, že zmizel každý, kdo mu v cestě stál.

Doufá, ale není si jistý účinkem,
leží a doufá, že to co dělá, není jenom pouhým snem,
po tváři mu slzy běží,
neví co dělat, ale stále věří....

....Věří, že zítra bude líp,
že ten pád mu umožnil znovu začít žít,
že ten pád zahojil jeho rány,
že ten pád smazal z jeho duše šrámy.

Ale pořád mu přijde že, má život jako šťovík kyselý,
život který mu přijde zmařený,
leží a vůbec se neusmívá,
pořád cítí, že ho pocit bolesti a samoty svírá.

Oči se mu zavírají,
dech se mu tají,
ruce chladnou,
svaly pomalu slábnou.

Tep se zpomaluje,
srdce pomaleji bije,
náš padlý anděl leží na zemi,
všechny známky života jsou ztraceny...

Ale nemyslete si, že je navždy mrtvý,
on se zase zpátky vrátí,
jenomže teď...,
musí do nebe odletět.

A až se tam dostane, všechno se zpraví,
až se tam dostane, všechno zlé se napraví,
jeho duše i srdce se opraví,
a poté se vrátí živý a zdravý.

Poté bude moci začít znova,
novou šanci dostane,
pamatujte na má slova,
padlý anděl znovu povstane.