Bez rozloučení..

Tam kde slunce kdysi svítilo,
tam kde dnes už nezpívají ptáci,
tam kde dříve srdce bušilo,
zůstal jen pouhý kámen, který krvácí.

Odešla jsem bez rozloučení,
nedokázala jsem říci sbohem poslední,
moc mě to mrzí, ale nešlo to jinak udělat,
smrt mě už pomalu dohání a já nemám sílu před ní utíkat.

Musela jsem opustit všechno, co mi bylo víc než zlato ryzí,
musela jsem odejít a stát se pro všechny cizí,
nechtěla jsem, abyste viděli, jak můj život rychle mizí,
nechtěla jsem abyste viděli, jak procházím poslední fází.

Nedokázala bych zvládnout tu bolest ve vašich očích,
nezvládla bych poslouchat váš pláč po nocích,
nechtěla jsem prostě vaše utrpení vidět,
proto jsem utekla a do smrti se za to budu stydět.

Do smrti... vtipné, mám to za pár, asi tak den nebo dva,
upřímně smrt pro mne bude výhra,
bude to sladké vysvobození z pekla, které mě spaluje,
už brzy rakovina vyhraje...

Už brzy mi vezme i to poslední co mi zbylo,
vezme mi to poslední co ještě mám,
nemůžu si stěžovat, že se mi špatně žilo,
ale přece jen jsem ráda, že už se smrti odevzdám.

Vím, že budete smutní, ale já konečně volná budu,
už nebudu muset brát léky a podstupovat další léčbu,
bude mi dobře, bude mi fajn a já už se na to těším,
i když mě strašně bolí to, že vás navždy ztratím.

Mám vás moc ráda přátelé a rodino,
děkuji, že jste mi pomáhali, když jsem padala na dno,
budete mi chybět strašně moc,
ještě jednou díky za pomoc.

Doufám, že mi odpustíte, že jsem vám neřekla poslední sbohem,
doufám, že se budete usmívat nad mým hrobem,
protože já se na vás budu smát z nebe,
teď už ale musím jít... smrt na dveře mi klepe.