Bloudíme

Bloudíme prázdnotou a hledáme se,
navzájem se stínem míjíme se,
víme, že je zle,
že pokud se nenajdeme, nikdo z nás daleko nedoleze.

Zesilujeme hudbu, uzavíráme srdce,
ležíme a třesou se nám ruce,
sníme, aniž bychom chtěli,
nenávidíme ty, co jsme milovali.

Ztrácíme naději a víru,
padáme k zemi, hledáme sílu,
v zoufalství otevíráme žíly,
v domnění, že to bude bolet jenom chvíli.

Polykáme prášky a věříme, že nás zachrání,
že nám pomohou z našeho vězení,
že na chvíli vypnou to všechno,
že vypnou to prázdno.

Řekni mi, co bys dělal kdybych zemřela,
co bys dělal, kdybych se zabila,
kdybych řízla víc,
kdybych spolykala prášky a pak už by nebylo nic.

Slavil bys, radoval se,
plakal bys a nebo ne,
bylo by ti to líto, nebo bys byl rád,
odpověz mi a nezkoušej prosím lhát.

Co bys dělal, kdybys mě neviděl už nikdy více,
chodil bys mi zapalovat svíce,
věřil bys, že je to pravda,
že jsem to opravdu vzdala.

Co bys dělal, kdybych zahodila svůj život,
donesl bys mi kopretinu na hrob,
co bys dělal, kdybych ti napsala dopis s rozloučením,
dopis ale né s vysvětlením.

Co bys dělal, kdybych zabloudila v chodbách smrti a volala tě,
co bys dělal, kdybys byl ten, co našel mě,
kdybys byl ten, co našel moje tělo bezvládné,
moje tělo zmrzlé a bez krve.

Bloudíme každý sám,
jsme prázdní jak po výprodeji krám,
voláme o pomoc, ale nikdo neslyší,
když někoho potkáme, dělá, že nevidí.

Nikdo nejsme bez viny,
všichni máme něco, jsme jako noviny,
otevřeš, ale nikdy nepřečteš vše,
jen to co se ti líbí, jen to co tě zaujme.

Nacházíme cesty a zase je ztrácíme,
co děláme... nevíme,
alkohol, cigarety, žiletky,
díváme se do zrcadla a víme, že to nejsme my.

Nože, pistole a prášky,
falešné úsměvy a radostné hlášky,
ukrytá bolest, ukrytý smutek,
a náš život už se dal dávno na útěk.

Řekni mi, co bys dělal, kdybych se zbláznila,
řekni mi, co bys dělal, kdybych už nebyla,
řekni, co bys dělal, kdyby přestalo moje srdce bušit,
co bys dělal, kdybych šla ze skály skočit.

Co bys dělal, kdych zapálila sama sebe,
kdybych navždy usnula vedle tebe,
co bys dělal, kdybych se otrávila plynem,
co bys dělal, kdybys věděl, že to bylo schválně a né omylem.

Bloudíme a saháme do prázdna, čekáme až nás někdo chytí,
čekáme, že naší tmu někdo rozsvítí,
čekáme na lásku a pochopení,
čekáme na vysvobození.

Cítíme stále to stejné,
čekáme, kdy nás to sejme,
čekáme a pomalu stárneme,
doufáme, že se ještě někdy najdeme...